Cestičkou po zlatém prachu,
zametám cestičku strachu...
Po hvězdách dolů se snáším,
objetí maminky vnáším.
Do vlásků, na očka, na líčka, líbá Tě drahá Tvá matička.
Z nebíčka dolů se dívám, srdečně Dcero, Tě líbám.
Srdečně na Tvojí Pouti - žehnám Ti, méně se rmouti.
Nebesa září, láska, klid,
s radostí v srdci, třeba jít.
Lehkost mít v kroku, statečnost, toho je třeba víc,
než dost.
Když, Dcero ztratíš důvěru v sebe, obrať se na nás,
obrať se v nebe.
V obrazu stříbrném, nebe se skrývá, duchovní útěchu
pro Tebe skýtá.
Zářivý, tak jako hvězdičky,
s láskou je tvořený, je od Tvé matičky.